Stovky sdílení na sociální síti Facebook má obrázek, který má zobrazovat rozhodnutí Ústavního soudu. V něm se píše například, že nikdo nikomu není povinen sdělovat, zda je očkován a nebo ne.
Naše hodnocení: nepravda
Podrobnosti: Ve skutečnosti se jedná o falsum. Není těžké dohledat, že skutečné rozhodnutí ÚS 1003/21-3 vypadá zcela jinak.
Špatnou interpretaci tohoto rozhodnutí řešil už v listopadu fact-checkingový projekt Demagog.cz:
Ústavní soud vydal 18. listopadu rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informací podle informačního zákona. Žadatelka po soudu požadovala „sdělení informací o tom, kolik soudců Ústavního soudu a asistentů těchto soudců je očkováno proti nemoci covid-19 a kolik jich je „rozočkováno,“ avšak Ústavní soud tuto žádost odmítl s tím, že taková informace neexistuje (ÚS takovou informaci nemá).
Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil takto: „Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína). Tato informace je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí informace.
Ústavní soud nezjišťuje a ani nemá právo zjišťovat tyto informace o zdravotním stavu soudců či asistentů soudce, ledaže by bezprostředně souvisely s výkonem práce či plněním povinností, které jsou ukládány zákony. Dobrovolné očkování však nemá vliv na způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy s vakcinací/non-vakcinací soudce či asistenta soudce nespojují žádnou povinnost ve vztahu k působnosti Ústavnímu soudu. Povinný subjekt tak není povinen ani oprávněn pro potřeby poskytování informací zjišťovat a shromažďovat výše uvedené osobní údaje.”
V prvním citovaném odstavci soud obecně uvádí, že informace o očkování je vysoce důvěrná a specificky chráněná. Důležitý je ale především druhý odstavec, ve kterém Ústavní soud zdůvodňuje, proč neeviduje proočkovanost soudců a jejich asistentů. Uvádí, že očkování nemá vliv na způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy neupravují, zda by soudci Ústavního soudu měli či neměli být naočkovaní. Ústavní soud tedy nemá žádný důvod zjišťovat, zda jsou jeho soudci a asistenti naočkovaní, a vzhledem k tomu, že se jedná o důvěrnou informaci, to ani zjišťovat nesmí.
Ústavní soud tedy uvádí, že nemá zákonné zmocnění zjišťovat proočkovanost svých soudců a jejich asistentů. Nepopírá však, že informaci o tom, zda někdo je naočkovaný, mohou zjišťovat například provozovatelé stravovacích služeb a další, které zákon zmocňuje takovou informaci žádat.
Informace o očkování je důvěrná a je na každém z nás, komu se rozhodneme ji sdělit. Ústavní soud však rozhodně nevyzývá k tomu, abychom ji tajili i před osobami, které mají ze zákona povinnost se na ni ptát.
Se špatnou interpretací přišel tehdy například právník hnutí Trikolóra Jindřich Rajchl. Upozorňujeme, že falšování rozhodnutí soudů by mohlo být chápáno i jako trestný čin podle § 348 Padělání a pozměnění veřejné listiny.
